Uplynulo 50 let od natáčení filmu „Hoří, má panenko“ 45 let od chvíle, kdy Vrchlabí dostalo vlastní profesionální hasičskou jednotku Režisér filmu Miloš Forman oslaví 85. narozeniny

Jak to vlastně začalo

Miloš Forman společně s Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem měli za úkol napsat filmový scénář. Práce se nedařila. A tak odjeli psát do Krkonoš. Setkávali se ve Vrchlabí u kulečníku v hospodě a vymýšleli... a stále se nedařilo. Po nějakém čase se zašli odreagovat na bál, který v Kulturním domě Střelnice ve Vrchlabí pořádal místní hasičský sbor. Podle Formanova vyprávění byla na bále tak zajímavá atmosféra, že se stala klíčovým okamžikem. Po té se scénář psal doslova sám. První verze byla hotova za šest týdnů. Miloš Forman se vrátil zpět do Vrchlabí, denně vysedával v restauraci nebo hasičárně s místními hasiči, hrál s nimi karty a po pár týdnech měl film kompletně obsazený neherci. Ti mu, jako kumpánovi z hospody, plně důvěřovali. Sám ve vzpomínkách uvádí: „Tehdy jsem měl na hledání talentů játra.“ Ve filmu tedy nehrál žádný profesionální herec. Komparsisti byli vytrženi ze svého denního režimu. Přes den pracovali ve fabrice, od odpoledne do noci točili se štábem, domů se vraceli pozdě v noci a brzy ráno zase vstávali do práce. Tak to trvalo sedm týdnů. Režisér jim nikdy neukázal scénář, každou scénu sám přehrál a pak je nechal předvést totéž svými slovy.

Peripetie při natáčení

Pro režiséra Miloše Formana i kameramana Miroslava Ondříčka to byl první barevný film. Proto následovala důsledná výtvarná předpříprava. Přáli si udržet film v teplých barvách. Všem komparsistům ze šatníku vyřadili, resp. zakázali modré košile. Uniformy hasičů, kteří vystupovali, byly totiž také modrozelené. Tak je museli nechat přešít. Ne kvůli fazoně, ale kvůli barvě. Pak už by se mohlo zdát, že Miloš Forman při natáčení své hasičské komedie prostě jen postavil pár kamer do Kulturního domu Střelnice a čekal, co na nich ulpí. Ve skutečnosti šlo o nejen umělecky, ale i technicky jedinečnou koprodukci, kvůli které se musel slavný kulturák třikrát přemalovat. Aby bylo možné nahrát přirozené dialogy herců - neherců, kteří tvořili početnou skupinu komparsistů, muselo být v sále co největší ticho. A tak na bále páry v pozadí často tančily v ponožkách. Zádrhel nastal, když bylo třeba zapálit chalupu, kterou se hasiči snaží uhasit. Měli tam experty pyrotechniky, ale barák ne a ne hořet. Tak ho natřeli brennpastou a vycpali sudy s naftou. Pak zas budova hořela moc rychle. Za hodinu lehla popelem. Miroslav Ondříček vzpomíná, jak mezitím běhali ve sněhu kolem chalupy a natáčeli, co mohli.

Snaha soudruhů film pohřbít a Oscarová nominace

Film se dostal do českých kin jen na pár týdnů před srpnem 1968. Zatímco do zahraničí se prodával úspěšně i v dobách nejtvrdší normalizace, v Československu putoval do „trezoru“. Tehdejší soudruzi usoudili, že si tvůrce utahuje z dělnické třídy. Film měli definitivně popravit vrchlabští hasiči. Ti se ale při promítání vesele řehtali. Vždyť už při samotném natáčení byli nadšení. Dostávali honorář 29 korun československých a ještě si připadali jako filmové hvězdy. Film získal oscarovou nominaci a pro Miloše Formana se stal letenkou do Ameriky.

Připomínka výročí

Letos uplynulo 50 let od natáčení a 45 let od chvíle, kdy Vrchlabí dostalo svou vlastní profesionální hasičskou jednotku. KD Střelnice se pečlivě na připomínku výročí připravuje.

Jan Sobotka - starosta