U příležitosti „oslavy 18. narozenin“ znovu a upřímně děkuji všem, kteří se o zvony zasloužili nebo přispěli na jejich sbírku.
Mé zvláštní poděkování patří kolegovi Mirku Kleplovi. Byl hlavním iniciátorem a tahounem celé akce. Kdyby nebyl Mirek, nebyly by ani zvony.
Vážím si lidí, kteří mají svoji vizi, svůj cíl a jdou za ním. Technicky se v ten památný den 10. srpna 2002 na svátek sv. Vavřince vše podařilo a zvony byly zavěšeny. Ovšem tím příběh nekončí. Za dva dny přišla po prudkých deštích obrovská povodeň a mistru Petru Manouškovi vyplavila ateliér v Praze. Jeho zvonařská rodina přišla o mnoho drahocenných věcí. Lidé, kteří ve Vrchlabí věšeli zvony se spontánně vydali P. Manouškovi pomáhat s úklidem po povodni. Tím došlo k silně přátelské vazbě mezi Mirkem Kleplem a mistrem Manouškem, která trvá dodnes.
Před nedávným časem jsem navštívil nádherně rekonstruovaný barokní kostel v Horní Polici. Jeho zvony, odlité v Holandsku, dodal mistr Petr Manoušek, který se už bohužel do své pražské dílny z důvodu záplavové oblasti nedostal. Zvony odlévá vzdálené zemi a já přítomným rád vysvětlil, že i když odlité v zahraničí, jsou české, protože je vytváří Čech.
Jsem hrdý, že máme i ve Vrchlabí zvony právě od něj.

Jan Sobotka

Ilustrační fotografie z 10. srpna 2002.

Foto: archiv M. Klepl.